• Mateřská škola

      Mateřská škola

Principy waldorfské pedagogiky

Všestranný rozvoj osobnosti

Waldorfská pedagogika podporuje všestranný rozvoj osobnosti dítěte tím, že stejnoměrně rozvíjí rozum, cit a vůli. Rozvíjet všechny tyto tři složky je důležité proto, aby dítě získané znalosti (rozum) umělo následně v životě použít (vůle) v souladu s morálními principy (cit).

Vyučování je založeno na prožitku, tzn. že dítě se seznámí s danou problematikou vlastní zkušeností. Například v hodině fyziky nechá učitel nejmenší dívkou ze třídy pomocí kladky vyzvednout nejtěžšího spolužáka. Po společném prožitku se teprve učitel se žáky dostává k vyvození závěru, pojmenování a vysvětlení daného fyzikálního jevu. Smyslem je dát všem dětem široký základ pro život a vybavit je vědomostmi a dovednostmi, které budou moci v budoucnu konkrétně zužitkovat. Pestrost vyučování zohledňuje různá nadání dětí a umožňuje každému dítěti najít si obor, ve kterém může mít šanci vyniknout.

Metody práce waldorfských učitelů vycházejí z vývojových zákonitostí člověka a učivo základních předmětů (jako např. českého jazyka, matematiky, dějepisu, fyziky a dalších podle konkrétních ročníků) se uskutečňuje v tzv. epochách.

Waldorfský učitel musí být především vynikající vzor a psycholog, který citlivě přistupuje k obdobím vývoje dítěte a dokáže za určitými projevy vidět daleko více než jen projev samotný. S tímto vědomím na sobě učitelé neustále pracují, studují a měli by být připraveni „růst“ s dětmi a stále poznávat a učit se nové věci. Aby třídní učitel mohl své žáky opravdu poznat jako individuality a třídu jako sociální skupinu, měl by je optimálně vést po celou dobu školní docházky. Vyučuje všechny předměty s výjimkou těch, pro které nemá potřebné schopnosti.
Hodnocení žáků probíhá formou slovního hodnocení, jehož pravidla jsou popsána ve školním vzdělávacím programu. Žáci nejsou známkováni. Slovní hodnocení dokáže lépe vyjádřit snahu, úsilí či pokrok každého jednotlivce. Děti takováto motivace více vede k práci sama na sobě bez toho, aniž by se musely srovnávat s ostatními či čelit traumatům ze „zaškatulkování“. V průběhu roku dostávají děti zpětnou vazbu od svých učitelů v podobě ústní i písemné. Učí se také sebehodnocení, které je pro jejich život velmi důležité. O projevech a výsledcích žáků učitelé dále referují na pravidelných rodičovských schůzkách (obvykle jednou za měsíc) a při individuálních konzultacích s rodiči (nejméně jednou za pololetí).
Rodiče, kteří chtějí se mohou aktivně spolupodílet na akcích školy zaměřených jak na děti (organizace ročních slavností, pomoc učiteli při realizaci specifických epoch a předmětů, vydávání školních zpravodajů, financování nadstandardních činností), tak pro veřejnost (kulturní představení, vánoční a velikonoční jarmarky, přednášková a vzdělávací činnost). Běžné jsou návštěvy učitele v rodině dítěte (obzvlášť v nižších ročnících) i návštěvy rodičů ve vyučovacích hodinách.

Jak probíhá vyučování

Epochy

Epocha je souvislý blok , který trvá denně od 8.00 do 9.40 trvající 3–6 týdnů. Tento vyučovací blok je rozdělen do tří částí: rytmické, výukové a vyprávěcí. Takto koncentrovaná organizace výuky obecně podporuje soustředění žáků, umožňuje hlubší ponoření do tématu a vyučování v mezipředmětových souvislostech. Její členění dává dlouhému časovému úseku rytmus a pestrost, která pracuje s koncentrací dítěte.

Rytmická část

V rytmické části děti opakují pomocí rytmu např. násobkové řady, vyjmenovaná slova apod., ve výukové části se děti dozvědí nové informace k danému probíranému předmětu a vyprávěcí část slouží k seznámení se s příběhy českých a světových literárních děl, které daný předmět propojí i s ostatními událostmi a souvislostmi okolního světa.

Denní vyprávění

Denní vyprávění či četba slouží také jako etický základ pro dítě. I odborné předměty (např. cizí jazyky, výtvarná výchova, hudební výchova, ruční práce, tělesná výchova) trvající standardních 45minut tematicky navazují na epochové vyučování.